SMUTNÝ REFRÉN

1. sloka
Dostal jsem statný nápad: zařvat, abys byla mou.
Nadrápat těch pár statných slov.
Dnes máme zase zkoušku hodím to do placu tam,
jak ohodnotí těch pár slov.

Ref.
Koukám a brzy chápu, že už nejsem ctitel,
tak čau, je mi fakt líto – teď na mě totiž holky poletí.
Až příde refren – budeš valit jen oči Mařko,
refren ….. budu mít Mařek sto.

2. sloka
A známý je jako Chaplin, smůla ale neleží,
naposled řek těch pár statných slov.
Slova pak spadla někam a jen prázdný klapnutí –
hlasivky jsou pryč a konec snům.

Ref.
Koukám a brzy chápu, že už nejsem anděl,
tak čau, je mi fakt líto – řeknou všichni kolem a odletí.
Až příde refren – kdo ví kde budeš moje Mařko,
refren ….. a já tady zůstal sám….

3. sloka
Rádio jediný pamatuje, jak já zpívám,
není nad to, není nad to, kdybys byla zase má.

Ref.
Koukám a brzy chápu, že už nejsem anděl,
tak čau, je mi fakt líto – řeknou všichni kolem a odletí.
Až příde refren – kdo ví kde budeš moje Mařko,
refren ….. a já tady zůstal sám….